Před nástupem elektroniky do zdravotnictví se lékaři museli spolehnout zejména na své smysly a zkušenosti. Jednou z prvních metod, jak snímat neinvazivně srdeční aktivitu plodu, byl poslech (auskultace) srdečních ozev pomocí stetoskopu. Tato metoda je ve své původní podobě značně závislá na schopnostech vyšetřujícího, který subjektivně vyhodnocuje srdeční ozvy plodu. Vyšetření tedy může být znehodnoceno celou řadou faktorů, jako je například okolní hluk nebo pozice stetoskopu, který musí být umístěn poměrně blízko zdroje zvuku, tedy fetálního srdce, jelikož srdeční ozvy jsou slyšitelné jen ve velmi úzké abdominální oblasti.
Další variantou je použití tzv. „ručního Doppleru“, prenatálního detektoru fetální srdeční frekvence na bázi dopplerovského ultrazvuku. Tato metoda využívá dopplerovského efektu pro vytvoření slyšitelné simulace plodové srdeční činnosti. Tento přístroj je komerčně dostupný od velkého množství firem pro účely domácího monitoringu, jako například AngelSounds domácí ultrazvuk.
V 60. letech minulého století byla představena kardiotokografie (KTG), která je dodnes nejpoužívanější metodou elektronického fetálního monitorování v klinické praxi. Při tomto vyšetření je snímána jak srdeční frekvence plodu (pomocí ultrazvuku), tak děložní činnost (pomocí tokografie). KTG je v současné době technicky propracovaná a je neodmyslitelným pomocníkem v porodnictví pro její jednoduchost, rychlost a bezbolestnost. Přes tyto nesčetné výhody se však potýká s problematickou spolehlivostí a přesností. Navíc velkým nedostatkem této metody je i fakt, že neobsahuje žádnou informaci o BTB (Beat to Beat) variabilitách, nelze tedy detekovat rychlé změny fetální srdeční frekvence. Výsledky také výrazně ovlivňuje BMI (Body Mass Index, indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity), jelikož citlivost snímačů je úměrná tloušťce břišní stěny pacientky.
Fetální Elektrokardiografie Fetální EKG nese oproti KTG nejen informaci o plodové srdeční frekvenci, ale také o morfologii (tvaru) a délce jednotlivých elementů fEKG, a navíc i o dynamickém chování fEKG. Nejmodernější a zatím nejpřesnější cestou, jak spolehlivě odhalit nebezpečí hrozící plodu během porodu je ST analýza (STAN). Tato poměrně nová sofistikovaná metoda umožňuje sledovat ST úsek EKG křivky plodu, která je snímána transvaginálně pomocí skalpové elektrody. Příkladem zařízení schopného provádět ST analýzu je například STAN S318 od Švédské společnosti Neoventa Medical AB. Největší nevýhodou této technologie je její invazivita, kvůli které může být použita až v době během porodu (po prasknutí vaku blan a odtoku plodové vody). Mnohé výzkumy [6], [7], [8] v současnosti naznačují, že neinvazivní snímání je schopno docílit stejných výsledků, jako jeho invazivní protějšek. Snahou je vytvoření neinvazivní varianty této metody, která by nepřinášela rizika pro matku ani pro plod, a mohla být použita i pro diagnostiku v době před porodem, překážkou je však technická realizace.
Neinvazivní metody mají obecně největší nevýhodu v přítomnosti mnoha rušivých složek, které jsou velice obtížně odstranitelné. U snímání elektrické aktivity plodu je primárním rušením samotné tělo matky. Zejména její srdce produkuje vlastní elektrický signál (mEKG), který má obdobné vlastnosti jako signál plodový (fEKG), avšak je mnohonásobně silnější. Tyto podobné vlastnosti (zejména rozsah frekvenčního spektra) velice znesnadňují eliminaci tohoto signálu. Hlavním cílem současného výzkumu je nalézt vhodné metody, které budou schopny získat plodovou komponentu z abdominálně zaznamenaného signálu. Přístroj, který se zatím alespoň vzdáleně přibližuje tomuto cíli, je MONICA AN24. Ten umožňuje kontinuální měření srdeční frekvence plodu a matky při snímání z abdominální oblasti v konečné fázi těhotenství (od 37. týdne, v době těsně před porodem a během porodu). Rozdělení abdominálně zaznamenaného signálu na mateřský a plodový by poskytlo možnost detailnější analýzy morfologie fEKG, která by měla obrovský diagnostický přínos pro stanovení hypoxických stavů a celkové vitality plodu během celého těhotenství. Řada současných výzkumů (např. [6] a [9]) naznačuje, že transabdominální způsob monitorování umožní sledovat vývoj a vyspělost plodu, a dokonce predikovat vrozené srdeční a vývojové vady či určovat polohu plodu v děloze. Zpřesnění diagnostické kvality NI-fEKG by tak mohlo být zlomovým bodem pro zaběhlý způsob vyšetřování v době před i během porodu. Hudbou daleké budoucnosti už pak není ani možnost automatické diagnostiky hypoxických stavů (například automatická detekce FHR nebo T/QRS či využití při tzv. eHealth, čímž by bylo dosaženo vzdáleného monitorování fEKG.